Teenager doma

Kniha pro rodiče, co mají pocit, že v pubertě selhávají, ačkoli neselhávají.

Dobré rady, hodně mi to dalo. Jen bych ocenil víc o klucích a technologiích, syn je pořád u počítače.

Jako táta dvou puberťáků jsem si oddechl, že v tom nejsem sám. Praktické a bez kázání, přesně jak to mám rád.

Naučila jsem se, že mlčení není vždycky odmítnutí. Někdy syn prostě potřebuje klid a já mu ho teď dávám.

Fajn kniha. Trochu víc bych ocenila téma prvních lásek a jak to nezkazit svými reakcemi.

Ta část o důvěře versus kontrole mi otevřela oči. Přestala jsem dceři číst zprávy a náš vztah se zlepšil.

Kniha mi pomohla pochopit, že syn mě nepotřebuje jako šéfa, ale jako průvodce. Změnilo to hodně v tom, jak k němu přistupuju.

Přestal jsem se synem bojovat o každou blbost a soustředím se na to důležité. Kniha mi ukázala, jak rozlišit, co za boj stojí.

Pěkné počtení, dala jsem si pár věcí do hlavy. Občas mi rady přišly ideální, realita s puberťákem je drsnější.

Užitečné rady. Chybělo mi trochu víc o tom, kdy už jde o víc než jen pubertu a mám vyhledat odbornou pomoc.

Dcera má 16 a bylo to peklo. Hádky každý den, bouchání dveřmi, dlouhé mlčení. Kniha mi vysvětlila, že se ve skutečnosti neodpoutává ode mě, ale hledá samu sebe. Naučila jsem se ustoupit tam, kde to jde, a držet hranice tam, kde to musí být. Nejvíc mi pomohla rada, že vztah je důležitější než mít pravdu. Od té doby se k sobě chováme líp a dcera se mi zase začala svěřovat.

Máme doma sedmnáctiletou a byli jsme si úplně cizí. Odpovídala jednoslovně, zavřená v pokoji, telefon místo rodiny. Měla jsem pocit, že jsem někde jako máma selhala. Kniha mi ukázala, že tohle odpoutávání je zdravé a nutné, i když to bolí. Naučila mě být k dispozici, ale netlačit. Postupně se sama začala vracet a teď spolu zase mluvíme, jen jinak než dřív.

Jako otec jsem se synem v pubertě zažíval samé konflikty. Každá moje poznámka skončila výbuchem a já to bral osobně. Kniha mi otevřela oči, že jeho odsekávání není o mně, ale o jeho věku a hormonech. Naučil jsem se nereagovat na první impuls a počítat do deseti. Není to snadné pro chlapa, co má rád jasno a řád. Ale náš vztah se za pár měsíců výrazně zlepšil.

Jako táta jsem knihu nejdřív odkládal, přišlo mi to jako ženská záležitost. Chyba. Máme šestnáctiletého syna, který se dostal do špatné party a začal lhát. Byl jsem vzteklý a chtěl přitvrdit. Kniha mě naučila, že tlakem ho jen odeženu dál. Zvolil jsem jiný přístup, víc naslouchání a míň kázání, a pomalu se to obrací k lepšímu.

Nejvíc mi pomohla kapitola o tom, jak zůstat oporou, i když mě dítě odstrkuje. Dcera prošla těžkým obdobím, měla problémy ve škole a s kamarádkami. Odmítala moji pomoc a já se cítila zbytečná. Kniha mi vysvětlila, že mám být přístav, ne loď, co ji tlačí. Přestala jsem ji zahrnovat radami a jen jsem u ní byla. Když byla připravená, přišla za mnou sama.