Rozvod bez ran

Kapitola o pocitech viny u dětí byla pro mě klíčová, dcera si totiž myslela, že za rozvod může ona.

Ta kapitola o tom, jak nedělat z dítěte posla mezi rodiči, měla být povinná už dávno.

Jako chlap jsem si říkal, že to nebudu potřebovat, ale potřeboval.

Přestali jsme přes děti řešit vzkazy a to jedno doporučení z knihy nám změnilo život.

Rozvádíme se a tahle kniha mi pomohla přestat řešit sebe. Začal jsem konečně myslet na dceru a co ona z toho má.

Pomohlo mi to hodně, jen bych ocenila víc o situaci, kdy druhý rodič nespolupracuje. To je moje realita bohužel.

Rozešli jsme se, když byly dětem 4 a 7. Kniha mi pomohla pochopit, co která věková skupina vnímá jinak.

Dobrá kniha, dala mi směr. Občas mi přišla trochu ideální oproti realitě, kdy oba rodiče nejsou naladěni stejně.

Nejtěžší bylo přijmout, že dcera má právo mít ráda i tátu, se kterým se rozvádím. Kniha mi to laskavě vysvětlila a pomohla mi přenést se přes vlastní ego kvůli ní.

Ta část o tom, jak funguje střídavá péče z pohledu dítěte, mi otevřela oči. Přestala jsem řešit, co je fér pro mě, a začala co je fér pro syna.

Pěkně napsané, hodně mi to dalo. Chybělo mi trochu víc o nových partnerech a jak je dětem představit.

Jako otec jsem vděčný, že taková kniha vznikla. Pomohla mi zůstat pro syna oporou i v době, kdy jsem se sám sotva držel.

Přínosné čtení. Jen bych přidala víc příkladů komunikace s bývalým partnerem, to je pro mě to nejtěžší.

Fajn kniha, dala mi klid. Trochu jsem čekala víc o rozchodech nesezdaných párů, ale principy platí stejně.

Jako táta ve střídavce jsem si z toho odnesl hodně. Hlavně jak dětem usnadnit přechody mezi domovy.

Jsem táta a po rozvodu jsem nevěděl, jak se synem mluvit, aby mě nebral jako toho, kdo odešel. Kniha mi dala konkrétní návod. Nejvíc mi pomohla část o tom, že před dítětem nemám shazovat matku, i když jsme se rozešli ve zlém. Není to jednoduché, ale funguje to. Syn je klidnější a náš vztah se zlepšil. Doporučuju všem tátům v podobné situaci.

Rozvádím se po deseti letech a mám dvě děti. Nejhorší byly první týdny, kdy jsem netušil, jak se před nima chovat, abych nedal najevo, jak mi je zle. Kniha mi dala povolení být upřímný, ale zároveň je chránit. Naučila mě rozlišovat, co je moje bolest a co jejich. Syn mi po měsíci řekl, že je rád, že se s ním o tom bavím. To bylo k nezaplacení.

Chlap, co se rozvádí a čte knížku o citech dětí? Já. A vůbec nelituju. Přišlo mi, že v celé té mašinérii s právníky a papíry se na děti tak nějak zapomíná. Kniha mě vrátila k tomu podstatnému. Pomohla mi být pro dceru lepším tátou zrovna teď, když to nejvíc potřebuje. Kéž bych ji měl o půl roku dřív.

Rozešli jsme se před půl rokem, syn má 8. Zpočátku začal být agresivní a ve škole se to zhoršilo. Bál jsem se, že mu rozvod ublížil natrvalo. Kniha mi vysvětlila, že to je jeho způsob, jak zpracovat změnu, a dala mi nástroje, jak mu pomoct. Začali jsme si spolu víc povídat a jeho chování se srovnalo. Pomohla mi líp než dva měsíce hádek s právníkem.

Uklidnilo mě to v době, kdy jsem měla pocit, že ničím dceřino dětství. Měla jsem obrovské výčitky, že jí beru úplnou rodinu. Kniha mi ukázala, že rozvod nemusí být trauma, pokud ho zvládneme jako dospělí. Nejvíc mi pomohla část o tom, jak před dítětem mluvit o druhém rodiči. Přestala jsem servítky a začala volit slova. Dcera je v pohodě a to je pro mě všechno.

S manželem jsme se rozcházeli hodně bouřlivě a děti to schytávaly. Devítiletá dcera se začala pomočovat a syn se uzavřel. Byla jsem zoufalá a hledala jsem cokoliv, co by pomohlo. Tahle kniha mi otevřela oči, jak moc naše hádky děti zasahují, i když si myslíme, že to nevidí. Domluvili jsme se s bývalým na základních pravidlech kvůli nim. Za pár měsíců se oběma dětem hodně ulevilo.