Předpuberta kluků

Kapitola o tom, proč kluci v tomhle věku hůř mluví o emocích, mi otevřela oči. Přestala jsem z něj tahat rozumy a čekám, až přijde sám.

Užitečné čtení. Jen bych uvítala víc o sourozeneckých vztazích, dva kluci se doma perou pořád.

Jako táta jsem rád, že kniha bere kluky jinak než holky. Synovi teď rozumím líp a míň se divím jeho reakcím.

Dobré rady. Trochu víc bych ocenila o vztahu otce a syna, my to řešíme jako neúplná rodina.

Naučila jsem se, že syn nepotřebuje, abych ho pořád rozebírala. Někdy stačí být vedle něj a mlčet spolu.

Fajn kniha. Občas mi přišla obecná, ale konkrétní rady na kluky tam jsou dobré.

Jako otec desetiletého kluka jsem si z toho odnesl hodně. Hlavně jak s ním mluvit, aby se neuzavřel a nebral to jako výslech.

Přínosné. Chybělo mi trochu víc o klucích, co mají problémy ve škole kvůli soustředění.

Máme jedenáctiletého syna a byla jsem bezradná. Z veselého kluka se stal nabručený tvor, co na všechno odpovídá "nevím". Kniha mi vysvětlila, že kluci v předpubertě potřebují jiný přístup než holky, míň mluvení a víc společné akce. Začali jsme spolu chodit ven a bavit se u toho a najednou se mi otevřel. Nejvíc mi pomohla rada nedělat z každého jeho mlčení problém. Doporučuju všem maminkám kluků.

Táta v roli čtenáře knihy o výchově, neobvyklé, ale pomohlo. Se synem jsme si přestali rozumět, jak se blížil k dvanáctinám. Já jsem chtěl mluvit, on zavíral dveře. Kniha mi ukázala, že kluci se často otevřou při činnosti, ne při "pojď si promluvit". Začali jsme spolu opravovat kolo a u toho se rozpovídal. Funguje to líp než všechny moje pokusy o vážné rozhovory.

Máme doma dvanáctiletého a byl na kordy se vším a se všemi. Vztekal se, bouchal dveřmi, na mě i na mladší sestru byl protivný. Nevěděla jsem, jestli je to normální kluk nebo jestli něco zanedbávám. Kniha mi ukázala, jak k němu a hlavně že za tím vztekem je často bezmoc a nejistota z toho, co se s jeho tělem děje. Naučila jsem se reagovat klidněji a dávat mu prostor. Doma se to znatelně zklidnilo.

Jako táta jsem ocenil praktické tipy, jak syna podpořit, aby si věřil. Náš kluk je spíš tišší a nesmělý a v jedenácti začal být hodně nejistý, hlavně mezi vrstevníky. Bál jsem se, aby ho ostatní nezačali válcovat. Kniha mi poradila, jak mu budovat sebedůvěru přes malé úspěchy a společné aktivity. Začali jsme spolu chodit na kolo a lézt na stěnu. Vidím, jak roste, a to mě jako otce hrozně těší.