Říkáme je z lásky. A přitom některé věty, co nám naskocí automaticky, naučí dítě, že svoje emoce má raději schovat.
Tady jsou tři, které stojí za to vyměnit.
1. „Neplač, nic se nestalo."
Pro dítě se stalo. Když jeho pocit smázneš, naučí se, že brečet je špatně. Zkus: „Vidím, že tě to mrzí. Jsem tady." Nemusíš problém vyřešit. Stačí u toho být.
2. „Ty jsi ale zlobivý."
Dítě si z toho neodnese „udělal jsem špatnou věc", ale „já jsem špatný". Popiš čin, ne dítě: „Tohle se mi nelíbí, hodil jsi to po sestře."
3. „Přestaň, nebo…"
Výhružka funguje na minutu a učí strach, ne spolupráci. Nabídni cestu ven: „Až se zklidníš, vyřešíme to spolu."
Nejde o to říkat to pokaždé dokonale. Jde o to mít po ruce lepší větu, když ta stará naskocí. Přesně takové věty — na křik, vztek, pubertu i loučení ve školce — najdeš v našich e-knihách.